.d-md-none .d-lg-blok bibimot

Japonský dieselový vlak D2 pro Sachalin

Japonský dieselový vlak D2 pro Sachalin
Geografická poloha může často dramaticky ovlivnit celkový rozvoj regionu. To platí i pro segment dopravy. Vynikajícím potvrzením toho je železniční uzel vzdáleného ostrova Sachalin.


Velmi těsná blízkost Japonska (plus dočasná územní příslušnost jižní části ostrova) velmi ovlivnila místní dálnice. Není proto divu, že se zde úzkokolejka nestala jakousi exotickou věcí, jako v jiných regionech země, ale hlavní velikostí sachalinských železnic.

Японский дизель-поезд Д2 для СахалинаDieselové vlaky D2 Sachalin věrně sloužily. Foto: youtube.com

Takové rozdíly s kontinentálním Ruskem spolu s nepohodlnou komunikací způsobily, že Sachalin byl částečně technicky závislý na Zemi vycházejícího slunce. A tato situace trvala dlouhá desetiletí, až do okamžiku, kdy byly sachalinské silnice převedeny na obecně uznávaný rozchod 1520 mm.

Pozadí japonských dieselových vlaků na Sachalin


Pokud se na konci 40. let předválečné japonské motorové vozy stále pohybovaly po místních tratích, pak již v příštím desetiletí potřebovaly naléhavou náhradu. Tato skutečnost je spojena s několika obtížnými problémy, kterým čelili sovětští železniční pracovníci:

✅ nedostatek výroby dieselových vlaků v ČR
✅ ekonomická nepraktičnost dodávání maďarského vybavení na ostrov
✅ přestavba mechanické části vlaku na úzký rozchod 1067 mm

To vše dohromady vedlo k závěru, že bez pomoci japonské strany to prostě nešlo. Ostatně se všemi výše uvedenými body nebyly žádné problémy. Sovětská strana proto zadala naléhavou objednávku na dodávku 4vozových osobních vlaků pro Sachalin, později označených A1.

Tyto dieselové vlaky japonské výroby se ukázaly být docela odolné a sloužily potřebám obyvatel Sachalin po více než dvě desetiletí. Vše ale časem zastarává, chátrá a je potřeba vyměnit a modernizovat. Právě z tohoto důvodu se počátkem 80. let doslova vynořila otázka hledání důstojného nástupce pro A1.

D2 se přesune do stanice. Čechov. Foto: youtube.com

Tuzemský železniční průmysl měl v té době již plné ruce práce s montáží příměstských dieselových vlaků. Proto se tentokrát nechtěli uchýlit k zahraniční pomoci, ale vyřešit otázku náhrady kolejových vozidel vlastními prostředky.

Proces byl ale stále limitován velikostí trati, takže jako objekt pro budoucí transformaci byl vybrán DR1. Ale úspěšná konverze klasického provedení pro úzkorozchodné trasy se bohužel nezdařila. Nezbylo nic jiného, ​​než se znovu obrátit o pomoc do sousedního Japonska.

Po nějaké době výrobci z této země nabídli šarži dieselových vlaků, které dostaly sovětské označení jako řada D2. V roce 1986/87 zahájily svůj pravidelný provoz na trase Južno-Sachalinsk - Iljinsk - Kholmsk-Severnyj.


Postupně probíhalo plánované vyřazování zastaralých A1 a jejich náhrada za D2 a další části ostrova. Na začátku 90. let se tedy právě tento čtyřvozový vlak stal hlavním osobním železničním zařízením na Sachalinu. Pro uspokojení místních potřeb bylo z japonské strany zakoupeno 10 jednotek dieselových vlaků.

Technické vlastnosti a složení vlaků


V každém výsledném vlaku se střídaly přední vozy s taženými. Ten je také vybavil průchody, které zajišťují průjezd celým vlakem. Ukázalo se také, že jsou mnohem prostornější, a to kvůli tomu, že ty hlavové obsahovaly masivní dieselové agregáty, které zabíraly téměř polovinu prostoru uvnitř vozu.

Vzhledem k tomu, že vozy v D2 byly mnohem užší než klasický standard (vzhledem k orientaci na úzkorozchodku), byly do kabiny instalovány dvojité lavice. Byly uspořádány pomocí stejné metody, která byla použita v sovětských příměstských vlacích nebo maďarských dieselových vlacích.

Tak vypadal přívěs D2. Foto: youtube.com

Symbolický oddíl tvořily dvě 2místné lavice umístěné proti sobě. Na opačné straně byla podobná konstrukce a mezi nimi byl úzký průchod pro cestující nebo vlakové dělníky. Pro bezpečnost pohybu během cesty je krajní konec každého ze sedadel opatřen kovovým madlem. Interiér měl také další prvky:

✅ horní kovový otevřený zavazadlový prostor
✅ měkká sedadla čalouněná koženkou
✅ podlahy pokryté linoleem
✅ kovové sedlovky
✅ úzké vstupní dveře do kočáru

Pro osvětlení vnitřního prostoru v noci byly použity lampy namontované ve stropě. Každá přihrádka měla také háčky na drobnosti nebo svrchní oděvy. Okna se skládala z běžných oken s dvojitým zasklením, bezpečně upevněných v kovovém rámu.

Pohonné jednotky využívají hydromechanický převod a převodovku. Výkon se přenášel na nápravy předních podvozků hlavy a při konstrukci byly použity japonské automatické spřáhla. Proto při poruše motoru nastaly určité problémy s tažením vlaku pomocí lokomotivy. Pak vypomohla tzv. transferový vůz.

Dnes jsou již součástí historie železniční dopravy. Foto: youtube.com

Pokud věnujete pozornost designu tohoto dieselového vlaku, lze jej připsat stylu minimalismu a extrémnímu archaismu. Zdá se, že výrobní společnost dala do popředí pouze pragmatickou funkčnost. Nikdo se proto příliš nebál ani o příjemný vzhled, ani o zvláštní pohodlí cestujících. I když možná nikdo nečekal nic zvláštního od příměstského designu, a to ani na konci 80. Dieselový vlak D2 tedy obdržel následující prvky:

✅ kompletně svařovaná konstrukce
✅ karoserie z nelakovaných nerezových plechů
✅ extrémně primitivní vnější design celé kompozice

Obyvatelé drsného ostrova Dálného východu tomu ale nevěnovali žádnou pozornost. Ostatně dieselový vlak si se svým hlavním úkolem – přepravou místních cestujících z bodu „A“ do bodu „B“ poradil docela dobře. Navíc k vážným poruchám nedocházelo příliš často. Není proto divu, že se D2 dokázala dožít samého konce historie sachalinské úzkokolejky a hrdě předala štafetu svým „starším soudruhům“ – příměstským vlakům standardního rozchodu typu RAZ „Orlan“.

Úspěšný provoz a jeho slavnostní ukončení


Asi tři desetiletí vlaky D2 přidělené do lokomotivního depa Južno-Sachalinsk přepravovaly místní obyvatele po úzkorozchodných tratích ostrova. Jejich další historii ale předurčil dekret vydaný shora – převést místní hospodářství na standardní rozchod.

D2-010 je nyní muzejním exponátem. Foto: youtube.com

Již v roce 2014, kdy byly práce na přeložce trati v plném proudu, se některé vozy D2 proměnily v běžné kabiny pro silničáře. A zbytek spojil regionální centrum s následujícími stanicemi:

✅ Novoderevenskaya
✅ Bykov
✅ Tomari
✅ Čechov
✅ Kholmsk-Severny
✅ Nikolaychuk

Celková provozní doba se prodloužila od roku 1987 do roku 2018. Poté, co byl do roku 2020 proveden přesun na novou trať na celém Sachalinu, lze práce na D2 považovat za dokončené v plném rozsahu. Tyto vlaky již nebyly potřeba a staly se jednoduše součástí sovětské, ruské a japonské železniční historie. Například hlavní vůz D2-010 byl vybrán jako exponát v jednom ze specializovaných muzeí.

Autor:

Použité fotografie: youtube.com

Myslíte si, že udělali správnou věc, když koupili japonský D2?

Hlasování!

Jsme v Jsme v Yandex Zen
TG16 - nejvýkonnější sovětská dieselová lokomotiva pro Sachalinskou úzkokolejkuOtázka stavby mostu na Sachalin byla vrácena na nejvyšší úrovni