Podél dálnice Kolyma může být položen asfalt

V Rusku je mnoho obtížných silnic. Jedno z nich si ale rozhodně zaslouží zvláštní pozornost. Toto je dálnice P-504 Kolyma. Je právem považována za jednu z nejobtížnějších a nejnebezpečnějších silnic nejen v Rusku, ale i na světě. Její délka je 2032 km a na většině této trasy nevede asfalt.


Na Západě se „Kolymě“ často říká „Cesta kostí“ a u nás „Cesta smrti“. A z nějakého důvodu. Při stavbě trasy zemřely desítky tisíc vězňů. Složitost terénu a extrémní povětrnostní podmínky vedou k obětem i dnes.

Navzdory všemu ale desítky kamionářů a místních obyvatel denně vyrážejí na dlouhé cesty. „Kolyma“ je jedinou tepnou, která spojuje Magadan se zbytkem silniční sítě země. Díky této komunikaci města a obce žijí a rozvíjejí se po celé trase.

Stavba Kolymy

Koncem 1920. let XNUMX. století byly na Dálném východě objeveny významné zásoby přírodních zdrojů potřebných pro těžební průmysl. Pro zajištění provozu nových podniků bylo nutné vytvořit celou infrastrukturu od nuly.


Stavba trasy z Magadanu do Ust-Nera začala v roce 1931. V prvním roce bylo možné položit 30 km polních cest podél průsmyků tajgy a připravit až 90 km zimních cest - silnic na ledu zamrzlých řek. Práce neustávaly, trasa byla stále rozsáhlejší.

Na konci roku 1941, navzdory situaci, ve které se stát nacházel, byla zahájena výstavba tzv. „Khadigské magistrály“, která měla spojit Usť-Neru a Jakutsk. Spojení 2 segmentů bylo možné až v 1950. letech XNUMX. století. Kromě štěrkového základu postavili stavitelé stovky mostů přes řeky a bažiny. Podél cesty vznikaly nové osady, které stojí dodnes.


Historie Kolymy je nerozlučně spjata s prací vězňů administrativy Dalstroy, která byla pod dohledem NKVD. Používala se převážně ruční práce. V důsledku drsných pracovních podmínek a také extrémního klimatu zemřelo během let výstavby trasy mnoho lidí. Po stranách Kolymy vznikaly spontánní hřbitovy, z nichž některé se dochovaly dodnes.

I přesto, že hlavní etapa výstavby trasy skončila v roce 1952, práce na pravidelných opravách a modernizacích pokračovaly až do 90. let. Křehká půda nebo základ z drceného kamene vyžadoval neustálou aktualizaci. Zároveň byla trasa aktivně využívána pro průmyslové a obranné potřeby.

Krize 90. let silnici značně poškodila. Místní správa a obyvatelé jej udržovali ve víceméně provozuschopném stavu, ale byly zapotřebí značné investice, na které místní rozpočet neměl.

Nová etapa ve vývoji Kolymy

Na počátku roku 2000 našly místní úřady finanční prostředky na další rozvoj trasy. V roce 2003 byla Kolyma rozšířena o 13 km do centra Jakutska. V roce 2008 jsme dokončili modernizaci infrastruktury v regionu Oymyakon.


V posledních letech byla trasa postupně asfaltována. Do konce roku 2022 získalo pevnou půdu pod nohama přibližně 14,5 % trasy (295 km). Nedávno byl zahájen vývoj projektové dokumentace pro most přes řeku Aldan u obce Khandyga.

Dodnes v tomto místě řidiči využívají přejezd přívozu a v zimních měsících je provoz přístupný pouze po zamrzlém korytě řeky. Tento úsek je několik měsíců v roce pro dopravu nepřístupný z důvodu tvorby nebo tání ledu. Projekt mostu bude hotový letos v létě. Jeho délka by měla být 3,9 km. Po realizaci tohoto projektu bude celá Kolymská magistrála fungovat celoročně bez přerušení mimo sezónu.


I na ministerstvu doprava Uvádějí, že do konce roku 2024 bude silnice P-504 vyasfaltována a osvětlena v rámci obydlených oblastí. Stále se neví, kdy budou moci obyvatelé Dálného východu absolvovat celou 2032 km dlouhou cestu po asfaltu a bez přejezdů trajektem. Je však zřejmé, že se v tomto směru aktivně pracuje.

Dalším významným projektem souvisejícím s dálnicí Kolyma je most přes řeku Lena v Jakutské oblasti. Více jsme o tom psali v samostatném článku článek. Práce na její stavbě již začaly. Dokončení projektu je plánováno na rok 2028.

Nová trasa do Anadyru

V roce 2012 byla zahájena výstavba na trase Kolyma – Omsukchan – Omolon – Anadyr. Silnice by měla procházet územím Magadanské oblasti a Čukotky. Během realizace plánují vytvořit příjezdové komunikace do měst Pevek a Bilibino a také do osady Egvekinot. Předpokládaná délka je cca 2300 km.

Při výstavbě jsou částečně využívány již existující komunikační trasy mezi obcemi a jsou položeny i nové úseky. Je důležité si uvědomit, že se jedná o silnici kategorie V, to znamená, že nebude mít tvrdý povrch. Staví se po etapách, v pořadí priorit. Celkem bylo za roky práce vynaloženo více než 15 miliard rublů. Přitom v projektu z roku 2012 bylo na realizaci vyčleněno 150 miliard.


Projektu je kritizována neefektivnost finančních nákladů. S ohledem na současnou nízkou úroveň motorizace v kraji bude silnice velmi málo využívaná. Kraj však bude moci na severních zásobách hodně ušetřit. Každý rok se utratí více než 3 miliardy rublů na zásobování měst a obcí Čukotka. Silnice umožní přesměrovat část nákladu po zemi. Rozvoz bude možný i v zimních měsících.

Vyhlídky na dálnici Kolyma

Aktualizovaná silnice P-504 výrazně zjednoduší život místním obyvatelům a firmám. Kvalitní komunikace jsou první věcí nezbytnou pro normální rozvoj regionální ekonomiky. Starosta Moskvy Sergej Sobyanin jednou řekl, že za každý rubl investovaný do infrastruktury město obdrží tři rubly soukromých investic. Tento vzorec může fungovat i na Dálném východě, vzhledem k obrovskému potenciálu pro rozvoj těžebního a zpracovatelského průmyslu a také logistiky.

Pro ty, kteří kritizují iniciativy místních úřadů na rozvoj sítě silniční dopravy kvůli „ekonomické neefektivitě“, lze uvést příklady území Kanady nebo Aljašky. Tam se ve stejných zeměpisných šířkách budují celoroční silnice s asfaltobetonovými podklady. Existují také základní nátěry, které se pravidelně opravují.


Podél tras jsou vhodná parkoviště pro zastávky a odpočinek, jsou zde meteorologické stanice a záchranné služby. Je zřejmé, že silnice na ruském Dálném východě by se měly vyvíjet podle stejného scénáře.

Moderní stavební technologie a vybavení umožňují budovat infrastrukturní stavby téměř v jakékoli lokalitě. Kolymská dálnice a další neméně důležité regionální silnice tak mají v blízké budoucnosti šanci na kvalitní rozvoj. Ano, konečné termíny zůstávají nejasné a vznikají problémy s financováním.

Ale vzhledem k aspiracím vedení na aktivní využívání Severní mořské cesty bude po všech těchto silnicích v budoucnu poptávka. Rozvoj Kolymy také přispěje k růstu turistických toků. Pro takovou trasu se nyní rozhodnou pouze dobrodruzi ve speciálně připravených vozidlech. Krása a historická místa Dálného východu jsou pro „běžného turistu“ stále nedostupná.


Stavitelům a inženýrům, kteří na takto složitých dopravních zařízeních pracují, můžeme jen popřát hodně štěstí. A doufejme, že i ty nejvzdálenější kouty naší země budou brzy spojeny jedinou silniční sítí.