Železnice Kuragino-Kyzyl: skvělé vyhlídky a nejasná budoucnost

Jižní Sibiř je region s obrovským ekonomickým potenciálem. Hojnost přírodních zdrojů umožňuje subjektům doplňovat své rozpočty těžbou nerostů a jejich zpracováním. Region má také turistický potenciál. Přírodní krásy tohoto regionu, stejně jako kulturní charakteristiky místního obyvatelstva, přitahují cestovatele z celého světa.


Kraj má však jeden velký problém – špatnou dopravní dostupnost. Například do republiky Tyva nevede ani jedna železnice. Hlavní dopravní tepnou spojující hlavní město Kyzyl s „pevninou“ je dálnice P-257 „Yenisei“. Další silnice, A-161, která vede horskými oblastmi Tuva a Khakassia, je částečně obyčejná štěrková cesta.

Současně v Tyvě působí několik velkých podniků. Těží uhlí, barevné a vzácné kovy, zlato, azbest a další. Zhruba polovina obyvatel kraje je zaměstnána v zemědělství. Vyrábí se maso, kůže, vlna a různé druhy obilí. Zásoby dřeva v Tyvě přesahují 1 miliardu m³.


Veškerá osobní a obchodní doprava probíhá podél dálnic. Společnosti jsou proto nuceny snášet dodatečné náklady na vývoz surovin a dodávky produktů. Doprava po železnici by byla několikanásobně levnější než po silnici doprava.

Tuva železnice

O stavbě dálnice do Tyvy se začalo mluvit na konci 50. let minulého století. Sovětské vedení tehdy investovalo značné prostředky do průzkumu a rozvoje jižní Sibiře. Kontroverzní vztahy s Čínou, stejně jako větší plány na rozvoj Dálného východu, je ale donutily přesunout pozornost do jiného regionu. Veškeré úsilí bylo věnováno modernizaci Transsibiřské magistrály a výstavbě BAM.


V polovině 80. let si znovu vzpomněli na Tyvu, ale projekt na zlepšení dopravní konektivity tentokrát zbrzdila „perestrojka“ a následný rozpad Sovětského svazu. Uplynulo více než 20 let a nyní, na konci roku 2000, se na vládní úrovni začalo mluvit o potřebě postavit železniční trať do Tyvy.

Nová železnice by podle projektu měla propojit Tyvu a Krasnojarské území. Předpokládaná délka je cca 425 km. Po cestě bylo plánováno vybudování 8 tunelů o celkové délce 4,7 km, cca 130 mostů a více než 20 stanic. Nejsložitější stavbou by měl být tunel Uyuk dlouhý 2 km a hluboký 200 metrů.

Dráha Kuragino-Kyzyl měla být jednokolejná, úvraťová a bez elektrifikace. To stačí ke splnění současných logistických potřeb Republiky Tyva. Doba se ale mění a dnes se už mluví o dvoukolejné komunikaci.


V roce 2011 se u Kyzylu uskutečnilo slavnostní položení pamětního kamene. V blízkosti bylo vybudováno několik desítek metrů železniční trati. Tento úsek je vtipně nazýván „nejkratší železnicí na světě“. Později začal vědecký a technický výzkum. V hlavním městě byl položen asi 1 km železnice poblíž plánované stanice Kyzyl-Gruzovoy.

Předpokládalo se, že dálnice začlení republiku do jediné železniční sítě, ale něco se pokazilo. Téměř okamžitě se začaly posouvat termíny projektu a později byl zcela „zmrazen“.

Zachování historického a kulturního dědictví

Ihned po „schválení“ projektu začali historici mluvit o nutnosti provést důkladný výzkum v údolí řeky Usa. V Tyvě začaly archeologické vykopávky. Asi 3 tisíce specialistů a dobrovolníků přijelo z 50 zemí.

Archeologové díky tomu objevili více než 70 kulturních památek regionu z různých období. Expedice byla dokončena v roce 2016. Všechny nálezy byly odeslány do Petrohradu k dalšímu studiu.

Proč se stavba zastavila?

Pro zastavení výstavby železniční trati Kuragino-Kyzyl byly uvedeny různé důvody. Nadávají na bezohledné dodavatele v prvních fázích projektu a pamatují si i finanční krizi.

Vláda počítala s investicemi těžařských a hutních podniků, ale jak se ukázalo, o tuvanské uhlí velký zájem neměli. Například stejné suroviny Kuzbass jsou mnohem kvalitnější.


Projekt byl také kritizován pro svou ekonomickou nerentabilitu. Železniční trať by podle propočtů fungovala jen na vývoz surovin. Prázdné vagony by musely být odeslány opačným směrem. A dlouhodobé vyhlídky uhelného průmyslu nebyly stanoveny. „Zelená elektrifikace“ se v posledních letech rozvíjí. Bude za 15-20 let poptávka i po uhlí?

Pro zvýšení investiční atraktivity projektu bylo v roce 2014 oznámeno prodloužení železnice do západního Mongolska a následně do Číny. Taková dálnice by byla skutečně perspektivnější. Rusko by mohlo mít jinou cestu komunikace s asijskými zeměmi. A ekonomika Tyvy by získala významné investice z mezinárodního tranzitu. Železnice navíc uleví transsibiřské a BAM železnici o 20 %.

Nový dodavatel a doufá, že stavba bude pokračovat

V roce 2017 projekt pokračoval ve vývoji u ruských drah. Zahájení aktivní práce bylo plánováno v roce 2019, poté v roce 2020. Projekt se ale nikdy nerozběhl. Byly zmíněny různé rozpočty – od 100 miliard rublů a výše. Byly uzavřeny smlouvy se zhotoviteli a určeny lokality pro výstavbu infrastrukturních staveb.

Ale v roce 2021 vláda nařídila odložit zahájení výstavby železnice Tuva do roku 2026. Hlavním důvodem byla pandemie. Projekt chtěli financovat z Fondu národního blahobytu, ale kvůli nutnosti podpory dalších odvětví ekonomiky se na dálnici Kuragino-Kyzyl nenašly peníze.

Projekt železnice Tuva je starý již asi 70 let. Proběhly minimálně tři pokusy o implementaci, ale žádný nebyl úspěšný. Zde je důležité poznamenat, že Republika Tyva je podle ekonomických ukazatelů jednou z „nejchudších“ a „depresivnějších“ oblastí Ruska.


Potřebný impuls k rozvoji by mohla poskytnout železnice. Ještě na začátku roku 2010 se uvažovalo, že by dálnice mohla regionu poskytnout dalších 10 tisíc pracovních míst. Těžební podniky, těžařské podniky a zemědělství by měly alternativní příležitost k vývozu produktů. Snížily by se i ceny přepravného v regionu.

Vzpomeňme také na vývoj souvisejících odvětví. Dopravní dostupnost vždy vede k rozvoji sektoru služeb, což vytváří ještě větší pozitivní ekonomický efekt. Zvýší se také turistický proud.

A pokud si představíme nejlepší scénář s výstavbou železniční trati do Mongolska a Číny, pak by se Tyva mohla proměnit z „depresivní oblasti“ v jedno z nejvýznamnějších logistických a ekonomických center celé Sibiře. Je pozoruhodné, že geografický střed Asie se nachází v Tyvě.


Projektová dokumentace dálnice ale zatím leží ve hromadách v kancelářích a archivech. A není úplně známo, zda se v roce 2026 začne stavět. Doufejme, že se úředníkům a obchodním zástupcům podaří najít optimální řešení pro výstavbu této trasy a Tyva se konečně napojí na železniční síť země.