Proč se objevily sovětské domácí výrobky a jaké byly?

Dnes (pokud máte neomezený rozpočet) můžete volně tvořit pro sebe auto, zcela v souladu s osobními preferencemi. Jak se říká, každý rozmar je pro vaše peníze. Existují dokonce i speciální karosárny, které vytvářejí exkluzivní kusy vybavení.


Ti z vás, kteří znají sovětské období dějin na vlastní kůži, potvrdí, že tehdy ještě zdaleka nebylo všechno. Kdo měl to štěstí, vystál frontu a dostal vytoužený poukaz na nákup os doprava, si ani nemohli vybrat preferovanou barvu svého budoucího čtyřkolového kamaráda. Co můžeme říci o některých výplňových prvcích nebo ladění.


Totální nedostatek a extrémní ubohost rozmanitosti dispozičních řešení se tak stal vynikajícím motorem pro kreativní myšlení sovětských samouků. Tito nadaní kluci toužili vytvořit svou vlastní individuální a jedinečnou kopii. Na to nebylo ušetřeno žádné úsilí, peníze ani čas.

Jako způsob sebevyjádření a boje s nedostatkem aut

Z dnešních výšin si můžeme bezpečně všimnout, že velmi často skutečně produkovali přímo mistrovská díla. Navíc nejen z pohledu stagnující doby. Byly zde domácí produkty, které vzbudily zájem i při širokém automobilovém přebytku a rozmanitosti 21. století.



Nyní můžeme jen spekulovat o tom, zda by se tyto jedinečné designy objevily, kdyby jejich tvůrci žili v naší době automobilové rozmanitosti a hojnosti. Skutečnost, že dnes se takové vzorky téměř nikdy nevyrábějí v řemeslných podmínkách, může sloužit jako závažný argument. Vzácný vzhled některých originálních návrhů z moderních „kulibínů“ přitom stále zanechává malý záblesk naděje.

Ponechme však stranou filozofické úvahy, které jsou často daleko od pravdy a nikdy nepřinesou jasnou a přesnou odpověď. Je lepší se zaměřit na samotné sovětské domácí modely. A bylo jich tolik, že je prostě nemožné udělat v rámci samostatného materiálu byť jen stručný přehled takového společenského fenoménu, jakým je „samavto“. Ale můžeme snadno nastínit hlavní důvody, které přispěly k jeho vzhledu:

✅ nedostatek aut obecně
✅ nedostatek výběru požadovaného designu
✅ relativní dostupnost materiálů pro kreativní výzkum
✅ vysoká technická gramotnost sovětského obyvatelstva

Pokud někdo pochybuje o posledním bodě, pak by si měl najít pořadač „Mladý technik“ v nejbližší knihovně a věnovat pozornost sekci „Udělej si sám“. Myslím, že poté vše zapadne na své místo a případné otázky zmizí.

Přežívající vzácná videa a fotografie potvrzují, že proces vytváření domácích automobilů a motocyklů v SSSR v 60-80 letech byl rozšířený. Konaly se dokonce speciální srazy nebo přehlídky nejneuvěřitelnějších produktů domácích stavitelů a designérů.

Sny minského umělce vtělené do „Fantasy“

Jedním z těchto nadšenců byl obyvatel běloruského hlavního města Boris Karavkin. S kreativní profesí se rozhodl téměř samostatně vytvořit originální design pro sebe. Umělec začal realizovat své plány v roce 1968.


Jak sami chápete, navrhnout auto doma, a dokonce i ve volném čase z hlavního zaměstnání, není snadný úkol. Minskému „Kulibinovi“ to trvalo asi pět let. Nejvýraznější věcí na tomto voze byl samozřejmě jeho design. Okamžitě jste ucítili ruku mistra svého řemesla. Zvláště působivé byly prvky jako:

✅ zvětšené zadní sloupky zakončené přívody vzduchu
✅ elegantní posuvné dveře do salonu
✅šikmá linie střechy, bez elegance

Jednoznačnou pomocí při práci bylo, že autor v dětství nejen pilně pracoval v leteckém modelářském kroužku, ale měl zkušenosti i s mechanickými pracemi: kovoobráběním, soustružením a frézováním. A začal tím, že společně se svým kamarádem navrhl domácí rolbu.

Později šel jeho kolega ještě dál a vyrobil si vlastní domácí výrobek na čtyřech kolech. Talentovaný Boris se rozhodl nezůstat pozadu a okamžitě začal vytvářet to, co se později nazývalo „Fantasy“. Postupně a velmi kompetentně postupoval k realizaci svých plánů:

✅ primární náčrtky budoucího vozu a obecné výkresy
✅ vytvoření modelu v měřítku 1:10
✅ výběr materiálů pro domácí výrobu
✅hledejte potřebné náhradní díly
✅ příprava projektové dokumentace k zadání dopravní policii

Rozhodnutí o povaze těla nebylo učiněno okamžitě. Po kreativním váhání ohledně sklolaminátu nebo epoxidové pryskyřice přišlo pragmatické pochopení. Autor se vsadil na kov, který se mu technologicky i prakticky zdál mnohem pohodlnější.

Bylo štěstí, že tehdy pracoval pro MVIZRU a mohl si u vedení oficiálně objednat hliníkové díly a ocelové úhelníky. Umělcovy schopnosti se opět hodily. Kresbou plakátů a nástěnných novin pro obchod na Logoisky Trakt se designérovi podařilo dostat z řady prodej autodílů.

Rodiny pravděpodobně pochopí, že velmi často při úspěšné realizaci takových projektů není hlavní překážkou nedostatek náhradních dílů, čas nebo nedostatek finančních prostředků. Je to tak, že ne každá žena je schopna pochopit, proč její manžel potřebuje všechny ty bolesti hlavy. Karavkin měl velké štěstí, protože jeho polovička s bláznivým nápadem jen tiše nesouhlasila. Stala se skutečnou asistentkou, často byla se svým milovaným v improvizované montážní dílně.


V důsledku toho nemohl autor investovat do 3,5metrové délky doporučené dopravní policií u podomácku vyrobených aut. Díky širokým zadním sloupkům (sání vzduchu v nich vytvářely dobré proudění vzduchu k primárnímu motoru ZAZ) se ukázalo, že auto je o 25 cm větší. Pozitivní roli ale sehrál jeho design, dost podobný sériovým modelům. Obecně dostal výtvor obyvatele Minska zelenou.

Následně svému duchovnímu dítěti projevoval neutuchající lásku a oddanost. Technické práce provedl včas, karoserii třikrát přelakoval a provedl řadu konstrukčních vylepšení. Dokonce se v roce 1987 zúčastnil celoběloruského závodu. A za více než 40 let provozu najel téměř 300 tisíc kilometrů.

JNA, což není o nic horší než italské nebo japonské sporťáky

Druhý slavný amatérský tvůrce, pracující zhruba ve stejnou dobu, měl ještě větší štěstí. Oporou mu byla nejen manželka, ale i bratr. Nadšenci jménem Algebraistov se rozhodli vytvořit skvělý sovětský sportovní vůz. Dokonce - dva, každý s osobní kopií.

Stanislav pracoval jako nákladní pilot, a tak mohl s inženýry konzultovat potřebnou tloušťku kovu karoserie. Jeho auto bylo připraveno v roce 1976. Jurijovi trvalo dalších šest let, než uskutečnil svůj sen.


Teprve v roce 1982 auto poprvé vyjelo na silnice. Ale jaké to bylo mistrovské dílo! I dnes, o více než 40 let později, působí svěže a celkem decentně. A pro konec Brežněvovy éry se z toho stala doslova bomba. Proto není divu, že v roce 1987 byl sportovní vůz vzat k účasti na natáčení akčního sovětského filmu „Testers“.

Tím se podomácku vyrobený vůz proslavil po celé rozlehlé zemi. Jeho název je neméně zajímavý. Může se zdát, že mluvíme o ženském jménu nebo čerstvé novince. Ve skutečnosti se jedná o zkratku, ve které jsou zašifrovány iniciály manželů: Yuri a Natalya Algebraistov (YUNA). Zde je to, jakou náplň zvolil tvůrce vozu:

✅ přední odpružení - od GAZ-24 (později nahrazeno GAZ-31105)
✅ zadní náprava – od Volva 940, odpružená díky speciální platformě
✅ motor – GAZ-24 (později nahrazen 2,8litrovým BMW)

Měl manuální převodovku, což je pro uživatele, který často uvízne v dopravních zácpách, velmi nepohodlné. Proto byl později pod kapotu instalován 3,5litrový motor stejné německé značky, ale s automatickou převodovkou. Vpředu i vzadu měl sporťák kotoučové brzdy. Veškeré úpravy a modernizace vozu (včetně vnitřního vybavení) prováděl majitel samostatně na základně běžné garáže v Ščukinu. Yunin nejnovější vzhled byl inspirován Lotus Esprit z filmu Pretty Woman.


I dva uvedené příklady slouží jako vynikající potvrzení bohatého tvůrčího a technického potenciálu sovětských designérů samouků. A pokud chudoba automobilového průmyslu těch let může způsobit trochu hanby a smutku, pak je přítomnost tak talentovaných inženýrů neměnnou pýchou pro lidi v obrovské zemi.