Studebaker Wagonaire - nejunikátnější kombi 1960. let

V roce 2004 společnost GMC nazvala část zatahovací střechy svého nového Envoy XUV „bezprecedentní“. O čtyři roky později Ford nazval nový krok zadních výklopných dveří Super Duty „inovací“. Snad si ani jeden z nich neuvědomil, že je před čtyřiceti lety předběhl Studebaker a v kombíku.

Boom kombi

Výroba vozů tohoto typu karoserie rychle nabrala na obrátkách od počátku 1950. let a do roku 1957 se dokonce každé tři roky zdvojnásobovala. Díky tomu se do konce dekády stal kombi model, jehož prodeje dosáhly téměř jednoho milionu vozů ročně. .


V modelovém roce 1960 bylo ve Spojených státech vyrobeno 923 323 vozů kombi a představovaly asi 15,6 % všech vozidel vyrobených v tomto roce ve Spojených státech. Lídrem v této oblasti byl podle očekávání Ford, který byl se svými 292 304 kusy na špici žebříčku. Na druhém a třetím místě byly Chevy a AMC, které vyrobily 287 705 a 174 542 vozů kombi.

Automobilka, o které si dnes povíme - Studebaker - byla daleko za nimi, velmi daleko. Mohou se však pochlubit tím, že během krátké doby vydali jeden z nejunikátnějších a nejuznávanějších modelů desetiletí.

"Sladkosti z ničeho"

Je nepravděpodobné, že by jiná automobilka kdy vymáčkla tolik originálních a zajímavých produktů za tak málo peněz jako Studebaker v 1960. letech. V roce 1961 měla společnost již smutnou osmiletou zkušenost s přežitím. Neustále se hledali, snažili se najít východisko ze současné situace a vyhnout se bankrotu.


A tak se v určitou chvíli zdá, že se na ně usmálo štěstí v osobě nového prezidenta Sherwooda Egberta. Rozhodně se nehodlal jen tak vzdát a pod jeho vedením podnik v posledních letech své existence zahájil velmi „turbulentní činnost“. Nejpozoruhodnějšími novinkami té doby byly provokativní osobní kupé Avanti a Gran Turismo Hawk.

Byla tu ale ještě jedna novinka hodná pozornosti. To je Wagonaire, kombi s inovativní posuvnou střechou. Vůz byl vytvořen na základě modelu Lark, kompaktního svalového vozu, který byl poprvé uveden na trh v roce 1959, a musím říci, že okamžitě rezonoval u kupujících. V prvním roce se prodalo 131 075 kopií.

Dlouho očekávaný úspěch měl ale i tentokrát krátké trvání. Automobilka Indiana opět čelila tvrdé konkurenci z Detroitu a prodeje Lark začaly klesat. V důsledku toho v roce 1961 výroba klesla na 66 585 kusů.


Společnost poté najala průmyslového designéra Brookse Stevense. Byl pověřen vývojem nového revolučního vozu, který by firmě pomohl udržet se nad vodou. Jelikož, jak víme, finanční situace ve firmě nebyla dobrá, o výrobě vozu od nuly se nemluvilo.

S minimálními náklady začal Stevens opatrně se změnou formulářů. Mírně rozšířil zadní část a vyhladil blatníky, díky čemuž byly kupé, kabriolety a sedany Lark z roku 1962 atraktivnější.

Největší změny se však dočkalo kombi Lark, když jej Stevens v roce 1963 zásadně předělal. Designér upustil od všeho za A-sloupky ve prospěch plošší linie střechy, tenkých sloupků, vysokých oken a ostře ohraničených zadních blatníků. Nový vůz, zařazený do sestavy Lark Daytona, se jmenuje Wagonaire. Ale zároveň si mnoho lidí všímá skutečnosti, že jak jméno, tak vzhled vozu byly nápadně podobné dalšímu novému produktu vyvinutému Stevensem - Jeepu Wagoneer.

Manuální střecha

Stevens zahrnul do kombi Studebaker jednu unikátní vlastnost, kterou převzal ze svého phaetonu Scimitar z roku 1959. Část střechy umístěná přímo nad nákladovým prostorem se totiž dala stáhnout do předního panelu. Vůz byl vybaven speciálním mechanismem s dvojicí pásů, který umožňoval posunutí zadního střešního panelu dopředu podél stropního obložení. Stahovací střecha tak ponechala část kufru zcela otevřenou. Majitelům to umožnilo převážet věci, které by se svou velikostí do běžného kombíku nevešly.


Uvedení konceptu do života však nebylo tak snadné, jak se zpočátku zdálo. Původní návrh střechy vyžadoval zesílení rámu X, protizávaží v předních rozích vozu a čtyři svodové trubky podél střechy. Ty poslední měly teoreticky odvádět dešťovou vodu. Ve skutečnosti ale vyžadovaly neustálou pozornost, protože se často rychle ucpaly úlomky a do interiéru začala kapat voda.

To vyvolalo první negativní recenze od zákazníků hned na začátku prodeje Wagonaire. Poté se společnost rozhodla spustit výrobu verze s pevnou střechou, která byla o 100 dolarů levnější. Nepřestali přitom vyrábět vozy s konstrukcí posuvné střechy.


Reklamy představovaly Wagonaire jako „auto tři v jednom“. Mohl by fungovat jako pracovní kombi, rodinný sedan i kabriolet. Rozměry vozu Wagoner byly následující:

✅délka - 4831 mm
✅ šířka - 1810 mm
✅ výška - 1448 mm
✅ rozvor - 2870 mm

Modely byly šestimístné, instalace třetí řady sedadel byla k dispozici jako doplňková možnost. Pak by se počet cestujících mohl zvýšit na devět.

Pod kapotou Wagonaire

Co se týče technického vybavení Wagonaire, je známo, že v letech 1963 a 1964 byly používány motory OHV o objemu 170 ccm. cm a výkonem 112 koní. S. nebo V8 259 ccm. cm a výkonem 180 koní. S.

Vybírat bylo možné také ze dvou vysoce výkonných motorů původně vyvinutých pro nové sportovní kupé Avanti. Jednalo se o vysokokompresní V-8 o výkonu 240 koní. S. motor R1 a vybavený kompresorem Paxton - R2, který vyvinul výkon někde mezi 280 a 300 hp. S. A co víc, buď bylo možné objednat s paketem výkonu, který zahrnoval tyč zadního stabilizátoru, diferenciál s omezenou svorností a tužší pružiny a tlumiče.

Koncem roku 1963 Studebaker uzavřel svou montážní linku South Bend a od roku 1964 se Wagonaires stavěly pouze v jejich kanadském závodě. Byly již vybaveny motory V8 vyráběnými v kanadském závodě General Motors v McKinnon. Stejné pohonné jednotky byly použity v kanadských Pontiacech.


Pokud jde o objem prodeje, s jehož růstem vedení společnosti tak počítalo, Wagonaire bohužel nedokázal situaci zvrátit. Ani v prvním roce uvedení na trh se očekávání nenaplnila. Celkem se za celé období let 1963 až 1966, kdy Studebaker zcela zastavil jeho výrobu, prodalo asi 12 000 kombíků se stahovací střechou. Kolik z nich přežilo dodnes, lze jen hádat.